K Valentýnovi bisexuála! (Zveřejněno: 03.02.2011)
Už je tady zase, svátek VŠECH zamilovaných, takže i nás, „roztodivnosexuálů“. Buďte originální a věnujte svému protějšku místo cukrátek a listí knihu!
Kniha Od sebe k sobě od Jana Folného může zpestřit nejeden večer jak obdarovaného, tak i vám … díky nadhledu, ironii a zkušenostem autora vám pomůže odhalit nové způsoby dosáhnutí uspokojení nejen na duši, ale i na těle.
Protože co je nejlepší na mrazivé dny? Teplá kniha!
Kniha je k dostání na Queershop.cz vedle dalších LGBT knih.
http://www.queershop.cz/gay-knihy/folny-jan-od-sebe-k-sobe/flypage.tpl.html
Ukázka z knihy věnovaná právě svatému Valentýnu.
Svátek svatýho Valentýna
Probral jsem se k životu někdy kolem třetí odpoledne, a to v zbídačeným stavu: maják mi třeštil výstavní bolestí, způsobenou konzumací laciný vodky, v ústech žebrácká opera, lokty a kolena dokrve spálený od tý včerejší vykutálený gymnastiky na koberci. A hlavně svědomí černý jak uhel.
Jal jsem se trochu poklidit, respektive jsem jen tak zlehounka přesunoval věci. Vysávání jsem zavrhl okamžitě – příliš hluku pro mou hlavu plnou výbušnin. Pak jsem ještě naposled odprašnil plyšovýho medvěda s připitomělým úsměvem zamýšlenýho jako dárek, povečeřel krabičku paracetamolu a v poloze umírajícího čekal na pana boyfrienda.
Irové svátek svatýho Valentýna fakt prožívají, jsou jím přímo posedlí. Kdo nemá na dnešek partnera na večeři v nějaký přeplněný restauraci, nedrží někoho za ruku ve vydýchaným kině, nebo si s někým nemění plyšáky, může rovnou spáchat sebevraždu. Obchody byly už měsíc dopředu plný hloupých kýčů, ájlavjů na všem možným.
Když Seamus konečně dorazil, byl jsem už v relativně dobrý kondici, minimálně jsem držel pohromadě. Ne že by mě to překvapilo, vím, že je hezkej a má mě rád, ale tak nějak mě znovu zaskočilo, jak mu to sluší, jak mu září ty jeho hnědý oči, jak krásnej má úsměv a jak je na něm vidět, že je se mnou rád. Přivítal mě něžným objetím a mě ty zpropadený spálený lokty a kolena zasvědily víc než za celý den.
„Byl jsem v půjčovně, vybral nějaký filmy a koupil jsem čínu. Tak se můžeme třeba najíst, pro změnu třeba na koberci, a pak koukat na video.“
„To zní skvěle. Jen bych vynechal to jídlo na koberci.“ Představa, že do sebe soukám jídlo na místě včerejšího krvavýho dramatu, mi vyvolala nával náhlý nevolnosti.
„Pojďme raději ke stolu. Nějak mě bolí záda.“
„Okay,“ řekl ještě a náš valentýnský večer mohl začít.
A byl to vlastně dost povedený večer. Jídlo mi vrátilo energii, jeho úsměv náladu. Někde mezi rýžovými nudlemi a orientálními oplatkami se vzkazy došlo na výměnu valentýnských plyšáků.
„A teď rozlom tu oplatku.“
Oplatka mi explodovala v dlani na dva kusy a já z ní vytáhl úzký proužek papíru. Rozevřel jsem ho.
Honza, I love you! Seamus.
A to mě dostalo.
Jasně že mi proletěla hlavou nějaká ta cynická myšlenka, třeba jakože dneska večer je ájlavjů SKUTEČNĚ všude a na všem a že podnikavci z Asie využijí každičký příležitosti, jak vydělat, ale pravda je ta, že jsem byl doopravdy citově pohnut, jakkoliv lacině to může znít.
A pak později, když jsme spolu koukali na jakýsi (ovšemže romantický) film a já ho pozoroval, jak se směje, jak maskuje svoje pocity a nechce, abych viděl, že ho něco ve filmu dojalo, a jak mě úplně přirozeně z ničeho nic obejme a masíruje moje záda, který mě vlastně vůbec nebolí, mě napadlo, že s ním doopravdy chci být kdekoliv.
Klidně i v přeplněný restauraci, nebo ve vydýchaným kině.
